Pár slov o mě
Jdu po delší pauze na veřejnost a tak je mi jasné, že se vyrojí obvyklé otázky typu : "Co to trénujete za styl, kde jste se to naučil, u koho jste se učil ....." a tak podobně. Abych nemusel každému odpovídat zvlášť, pošlu vždy jen odkaz na tuto stránku, kde si zkusím na své začátky rozpomenout :-)
....................................................................................................................................................................................................................................
Ve 12 letech jsem byl trochu nemotorné dítě, co spíš trávilo čas doma. Četl jsem hodně knih, slepoval nejrůznější papírové modely z "Ábíčka" a neměl moc kamarádů. A tak mě můj táta vzal na tréninky judistů. To bylo v TJ Sokol Rochlice v Liberci. Změnilo to navždy můj život. Učil jsem se techniky souboje, pády a kotouly, pohyblivosti i použití obratnosti těla - a začínal jsem mít čím dál víc kamarádů, osměloval jsem se mluvit i s holkama, byla to legrace i fyzicky náročný sport, měl jsem víc sebevědomí, kuráže a cítil jsem se pak lépe a jistěji i ve škole, či v partě vrstevníků.
Na střední jsem byl v Ústí nad Labem a zde jsem v TJ Neštěmice objevil zase sportovní Shotokan Karate. To mě naučilo uhnout před údery a zablokovat je, sám udeřit, kopnout ... Nebyl jsem žádný pouliční rváč a ani mě nijak nelákalo jezdit po sportovních soutěžích - prostě mě bavilo trénovat a učit se bojová umění. Měl jsem dobrý pocit, že kdyby si na mě někdo něco dovolil, že mu umím a mohu odpovědět, že mám reálnou šanci se ubránit - a že je to na mě v dobrém slova smyslu znát. Nebál jsem se, měl jsem zdravé sebevědomí - a to ve všem, do čeho jsem se jako teenager pustil.
Po střední jsem hned musel do armády na základní vojenskou službu - u armády jsem nakonec zůstal na tři roky jako délesloužící. Po návratu do civilu jsem se chvíli živil v Praze jako diskžokej a po revoluci jsem se opět vrátil k bojovým uměním. Sametová revoluce zbořila všechny překážky a do Čech se dostávaly nejrůznější bojové styly a směry, které jsme dosud neznali. Ivan Rzounek přinesl z Číny Wing Tsun Kung Fu, Oldřich Šelenberk představil korejské Hwarang-Do (dnes Musado), Petr Macháček thajské Muay Thay, Jan Turneber čínské Taichichuan a další a další lidé představovali další a další směry a školy umění boje.
Od všech jsem se něco naučil, něco poznal a byl jsem s nimi v kontaktu. Otevřel jsem na Žižkově jako vůbec první v Československu obchod s potřebami pro bojová umění (WARRIOR), začal vydávat stejnojmenný magazín - měsíčník - pro bojová umění, vydával učebnice a výuková scripta. Také jsem začal aktivně učit - na Jižním Městě - karate jako sebeobranu. Objevil jsem také japonské Ninjutsu, které mě dost chytlo za srdce. V ČR bylo bohužel představováno člověkem, který mi z více důvodů nesedl, takže jsem začal hledat sám zdroje, informace, výuku - jezdil jsem na workshopy do Německa, z New Yorku jsem si přivezl výukové videokazety s Ninjutsu a s technikami Green Berets ... a krok za krokem jsem začal učit vlastní směs sebeobranných technik pro pouliční boj, později pak pro trénink osobních ochránců (bodyguardů), což byla profese, které jsem se sám tři roky věnoval.
Ze všech nových lidí okolo bojových umění jsem se nejvíce spřátelil s Ivanem Rzounkem (Wing Tsun Kung Fu) a s Františkem Kollmanem (Jiu-Jitsu). S Ivanem jsme se dostali i do Dortmundu na Budo Show, kde jsme naživo viděli Chucka Norrise - což mne dovedlo k uspořádání prvního mezinárodního Budo dne v pražském Paláci kultury - včetně prvního fullkontaktního turnaje bez rozdílu stylu v ČR.
František Kollman (9.dan Jiu Jitsu, nejvyšší zkušební komisař pro japonská bojová umění v ČR, zakladatel Policejní Akademie, bodyguard prezidenta Havla) ke mně jednoho dne přišel do obchodu WARRIOR na Žižkově a dali jsme se do řeči. Pozval jsem ho jako vzácného hosta a učitele na mé workshopy bojového Ninjutsu, což se mu zalíbilo a tak jsme navázali spolupráci, ze které jsem načerpal hodně zkušeností a zážitků. Na jednom ze společných workshopů mi František věnoval průkaz člena Policejního klubu Jiu-Jitsu s orazítkovaným 1.Kyu - hnědý pás a III. trenérskou třídou (se slovy, že by mi dal i 1.dan - černý pás - ale že by se na něj museli sejít tři komisaři). Bylo to od něj milé a dodnes si toho vážím, i když jsem nikdy žádné pásy a stupně nesbíral, šlo mi o prakticky využitelné dovednosti, ne o barvy pásků :-)
Během dalších let jsem pořádal hodně kurzů a workshopů po celé ČR, vydal jsem okolo 40 výukových script a knih, založil jsem a tři roky provozoval i bezpečnostní agenturu, zaměřenou a ochranu akcí, doprovod osob a detektivní činnost a ve třech obchodech (Praha, Liberec a Ostrava) jsem prodával tréninkové zboží pro bojová umění, pro které jsem jezdil po celé Evropě. Krásné a zajímavé roky, které skončily, když jsem se stal novinářem, kameramanem a moderátorem internetových reportáží a z tělocvičen jsem se stáhl na dlouhých skoro dvacet let.
....................................................................................................................................................................................................................................
Dnes, v roce 2025, je mi již 60 let a dlouho jsem aktivně netrénoval, nabral jsem i slušnou nadváhu (sezením za kamerou a u počítače). Ale doba se prudce mění, agrese roste nejen u dospělých, ale už i u dětí a teenagerů, vláda nařizuje výuku obrany (a sebeobrany) ve školách, nedaleko od nás se skutečně válčí a umírají lidé - na ulicích není bezpečno, prudce roste počet znásilnění žen a dívek, napadení a vražd, školáci vytahují nože i pistole na své učitelky .... nastala doba, kdy by každý měl zapřemýšlet nad alespoň základními návyky sebeobrany (uhnout, vyklouznout, dát ránu, kopnout, utéct ...). Sebeobranu se může učit kdokoli, od větších dětí po aktivní seniory. Kromě zlepšené pohyblivosti vám trénink sebeobrany dodá i větší sebedůvěru a schopnost odolat agresi, násilí, šikaně, ponižování a pod ...
Ve svém věku mám opravdu bohatou sbírku životních zkušeností a mnohaletou praxi ve výuce bojových umění - a sebeobrany. A tak, dokud to ještě v klidu fyzicky zvládnu, bych rád tyto nasbírané zkušenosti a techniku rád předával. Proto začínám realizovat projekt videoučebnice sebeobrany (na tomto webu), ze které se může kdokoli začít učit sám - kdekoli a kdykoli, s kamarádem, kamarádkou .... a postupně opět nabídnu workshopy (jednodenní i víkendové), kde vám mohu vše osobně ukázat, vysvětlit a vést vaším tréninkem.
Váš Jaroslav Polák - Chlápek na cestě