Základní pohyby

     Abychom mohli běhat, musíme se nejprve naučit chodit. V bojovém umění to znamená mít dobrý postoj, dobře se v něm pohybovat a být co nejlépe kryt. Pokud toto vaše tělo přijme, cokoli se naučíte dál, bude postaveno na dobrém základu.

Na ulici neexistují "předepsané správné" techniky - už jen proto, že každý člověk je jiný, každá situace je jiná a každý terén vypadá jinak. Můžete bojovat na schodech starého tmavého domu, v lese, který je plný křoví, kořenů a kamenů, ve vlakovém kupé, na stísněném prostoru veřejných záchodků, v baru plném židlí a stolů, rozbitého skla a opilých lidí ....

Proto je prvním krokem v nácviku sebeobrany snížený postoj (snížené a stabilnější těžiště), stranový postoj (bokem se točíte k soupeři, což vytváří vaší ochranu přední rukou a nohou a snižuje otevřené zásahové cíle), kryt rukou (váš štít) a v tom všem schopnost se rychle, pružně a zároveň stabilně pohybovat.

   Sebeobrana - to jsou jak úhyby před útoky, bloky a kryty citlivých míst vašeho těla - ale i protiútoky - tedy údery, kopy, strčení tělem, či použití vhodných předmětů, či zbraní.

Z několika různých druhů úderů rukou je nejjednodušší přímý úder - sevřenou pěstí, nebo spodní plochou otevřené dlaně.

   Přímý úder sleduje středovou osu mezi vámi a útočníkem. Energie úderu jde z celého těla a stabilního postoje - je přenášena skrz paži - a vyslána zpevněnou pěstí, či dlaní do útočníka. Úder je na konci dráhy zpevněn i výdechem.

   Úder z přední ruky je rychlý (ale slabší) - úder ze zadní ruky je silový (ale pomalejší). Nikdy nepropínejte při úderu loket - pokud je soupeř daleko, zkraťte vzdálenost příkrokem, ne natahováním celé ruky a vychylováním se z těžiště.

      Při nácviku základních pohybů se nejprve naučíte chápat princip určitého základního pohybu - například zde přímého úderu z přední a zadní ruky - jde o to naučit se, jakou dráhou úder vede, odkud jeho energie startuje a kam se přenáší, jak u úderu stojí tělo, jak vás kryjí ruce, jaký je dechový rytmus a pod ....

Poté nastupuje "tréninkový drill" - neustálé opakování a "vkládání" pohybu do podvědomé pohybové paměti těla, aby jej pak mohlo tělo dělat samo, jako instinktivní reakci na vhodnou situaci, či příležitost ve své obraně.

Drillovat údery jde samostatně, do vzduchu - to se ale nenaučíte přenést sílu do útočníka - proto se přechází na drill úderů na lapy (jedno i obouruční), na Makiwary (pružné desky, sloupy obalené silným lanem, polštáře naplněné například rýží, boxerské pytle, boxovací panáky a pod ...). Je celkem jedno, jaký rytmus, či rutinu pohybů a postojů si zvolíte, to je na vás - vždy více trénujte to, co vám jde nejméně dobře - měňte své slabé stránky na silné.

      Kladivový úder je po přímém úderu druhý základní úder v sebeobraně. Jde o velmi přirozený pohyb, kdy se paže ohýbá v lokti a pěst dopadá spodní plochou (nebo malíkovou hranou) na cíl - podobně, jako když kladivem zatloukáte například hřebík do zdi - proto název "kladivový" úder.

Kladivovým úderem lze udeřit přímo shora (například na nos, do svalu útočící ruky ... ), šikmo shora (například na klíční kost), vodorovně ze strany (například na krk, ohryzek, spánek ...) i vtočenou rukou zdola nahoru (do rozkroku, stehna, podpaždí, brady ....).

       Stejnou techniku pohybu využíváme i při seku malíkovou hranou dlaně.

Kladivový úder je také jednou ze základních technik při obraně s předměty v sevřené pěsti (jawara, složený teleskopický obušek, klíče, příbor, tužka ....), kdy ostrým nebo tvrdým koncem čehokoli, co máte v sevřené pěsti, udeříte, či bodnete na citlivá místa útočníkova těla (do krku, na oči, za klíční kost, do krční jamky, do podpaždí, do lokte, na genitálie, mezi žebra, ale i na různé svaly, jako stehno, biceps a pod ....).

Kladivový úder z přední ruky je rychlý, dokáže překvapit, rozhodit útočníkovu koncentraci, s předmětem/zbraní v ruce lze útočníka ochromit například na rukou (aby dále neútočil), nebo na nohou (aby za vámi nemohl utíkat).

Kladivový úder ze zadní ruky je sice pomalejší, ale s dobrou technikou podpory celého těla má mnohem větší sílu - používá se po ochromení a zastavení útočníka k zasazení silných úderů, které s předmětem v ruce mohou být i devastující - pokud bojujete o svůj život.

    Kryty hlavy rukama/předloktím - ruce jsou v sebeobraně velmi účinným štítem - a proto využíváme celé ruce - dlaně, předloktí, celou paži i ramena. Obecně lze říci, že se v sebeobraně napadený/napadená "zavře" do své ochrany tak, aby byl co nejméně přístupný zásahu.

      Nejzranitelnějšími místy obránce jsou především hlava, krk, slabiny, či klouby. Proto si rukama hlavně chráníme oči, nos, ústa, dále krk - tedy jak ohryzek, krční jamku, tak i krční tepny. 

Bloky jsou buď dynamické - tedy se zpevněním blokujeme a odrážíme útoky - nebo "lepivé", kdy dlaň, hřbet dlaně, předloktí, či rameno jakoby "přilepíme" na útočníka a tím jej zavíráme a blokujeme v dalších útocích.

      Švihový úder klouby pěsti by se dal popsat jako "prásknutí bičem", nebo "uštknutí hadím jazykem". Z toho plyne, že jde o úder rychlý, nemusí být silný, či destruktivní, ale slouží k narušení pozornosti před silovou akcí. Technicky jde o podobnou práci ruky, jako u kladivového úderu, tedy ruka se narovnává v lokti. Rozdíl je ale v plynulosti a rychlosti úderu.

     I u švihového úderu lze mít v ruce nějakou zpevňující věc (jawaru, klíče, příbor, kousek větve a pod ..). Pak lze i tímto úderem vážněji ublížit a zastavit útočníka - například úderem na spánek, pod bradu, do podpaždí, do žeber, na třísla a pod ...

      Obloukový úder ze strany je v sebeobraně třetím základním úderem. Je veden nikoli z posunu těžiště v před, ale z rotace středové osy těla. Může se podobat "háku" z boxu, ale také se jím lze bránit v sevření, v těsném prostoru, kdy je veden nakrátko, na velmi blízkou vzdálenost. Také se používá při úhybech, kdy je na vás útočník rozeběhnutý - obránce couvne stranou a zároveň zasadí obloukový úder ze strany.

Pro sebeobranu žen je lepší, stejně jako u přímého úderu, použít otevřenou dlaň místo sevřené pěsti, zvlášť u křehčích a subtilnějších dívek s útlým zápěstím.

Údery, včetně tohoto, trénujeme tak, abychom se zbytečně nerozmachovali a tedy neodkrývali, nečinili viditelné nápřahy a přípravné pohyby. Energie vychází z celého těla, ne jen z ramen, nebo paží.

     Úhyb pod rukou - je uplatněn při dlouhých úderech na hlavu, kdy se obránce uhne směrem dolů - úhyb se provádí jak poklesem v nohou, tak úhybem hlavy. Za tímto úhybem nejlépe následuje protiútok.

      Krátký úhyb dozadu - bez kroku, či úkroku, slouží k tomu abychom nechali "projít" útok na hlavu "do prázdna" a byli přitom ihned schopni za procházejícím útokem sami zasadit protiúder. Když uděláme krok vzad, dostaneme se z úderové vzdálenosti a museli bychom se do ní zase krokem vpřed dostat - a k tomu nám útočník většinou nedá čas. Krátkým úhybem vzad - který provedeme lehkým posunem těžiště a úhybem hlavy - na místě - se vyhneme útoku a zároveň si ponecháme vzdálenost.

     V sebeobraně se údery loktem používají na krátkou vzdálenost, v těsném prostoru, když je napadený v sevření a pod .... Nikdy neprovádíme údery špičkou lokte, ta je křehká a mohlo by dojít ke zranění - vždy se úder provádí zpevněným svalem před - nebo za loktem.

       Energie úderu vychází z rotace těla ve svislé ose, od nohou přes boky až do paží, kdy je úder s výdechem zpevněn. Vnější a vnitřní vodorovný úder je základní, dá se udeřit i svisle dolů, případně vzhůru, či šikmo. Je dobré spojit úder lokty s odtlačením soupeře druhou rukou, s bloky, nebo dalšími protiúdery.